Роман Ярослава Гашека «Похождения бравого солдата Швейка» во время мировой войны» - самый популярный чешский роман. Образ чешского солдата в армии Австро-Венгерской монархии был создан Ярославом Гашеком не сразу. В 1911г. в чешском журнале «Карикатуры» были напечатаны первые рассказы о солдате по имени Швейк («Поход Швейка против Италии», «Швейк закупает церковное вино» и др.). Образ Швейка в этих рассказах сильно отличается от образа его в романе. В 1917г. в Киеве на чешском языке выходит повесть Гашека «Бравый солдат Швейк в плену». Первые наброски к роману Гашек делает в 1916г., в 1921г. начинается публикация романа отдельными выпусками. Смерть писателя в 1923г. прервала его работу над 4 частью романа; её дописал друг Гашека, писатель Карел Ванек, и она вышла в том же 1923г. Последующие издания выходят без написанного Ванеком окончания. «Швейк» - один из первых антивоенных романов XX века. В значительной степени он автобиографичен. В нём соединяются две ведущие художественные линии творчества Гашека: фольклорно-очерковая и сатирико-гиперболическая.

Jaroslav Hašek

ÚVOD

I. kniha

1. kapitola

2. kapitola

3. kapitola

4. kapitola

5. kapitola

6. kapitola

7. kapitola

8. kapitola

9. kapitola

10. kapitola

11. kapitola

12. kapitola

13. kapitola

14. kapitola

15. kapitola

II. kniha

1. kapitola

2. kapitola

3. kapitola

4. kapitola

5. kapitola

III. kniha

1. kapitola

2. kapitola

3. kapitola

4. kapitola

IV. kniha

1. kapitola

2. kapitola

3. kapitola

Jaroslav Hašek Osudy dobrého vojáka Švejka za svìtové války

ÚVOD

Veliká doba žádá velké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní, bez slávy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zastínil by i slávu Alexandra Macedonského. Dnes mùžete potkat v pražských ulicích ošumìlého muže, který sám ani neví, co vlastnì znamená v historii nové velké doby. Jde skromné svou cestou, neobtìžuje nikoho, a není též obtìžován žurnalisty kteøí by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpovìdìl by vám prostince a skromnì: "Já jsem Švejk ..."

A tento tichý skromný ošumìlý muž jest opravdu ten starý dobrý voják Švejk, hrdinný, stateèný, který kdysi za Rakouska byl v ústech všech obèanù Èeského království a jehož sláva nezapadne ani v republice.

Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za svìtové války jsem pøesvìdèen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou. On nezapálil chrám bohynì v Efesu, jako to udìlal ten hlupák Hérostrates, aby se dostal do novin a školních èítanek.

A to staèí.

AUTOR

I. kniha V ZÁZEMÍ

1. kapitola

Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do světové války

"Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.

Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.

"Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda."

"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:"

"Ježíšmarjá," vykřikl Švejk, "to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?"

"Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu:"

"Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešt'astné skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží. Trápil se dlouho?"

"Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu i domovníka, kterej se šel podívat, kdo to tam střílí ve třetím poschodí:"

"Někerej revolver, paní Müllerová, vám nedá ránu, kdybyste se zbláznili. Takovejch systémů je moc. Ale na pana arcivévodu si koupili jisté něco lepšího, a taky bych se chtěl vsadit, paní Müllerová, že ten člověk, co mu to udělal, se na to pěkně voblík. To vědí, střílet pana arcivévodu, to je moc těžká práce. To není, jako když pytlák střílí hajnýho. Tady jde vo to, jak se k němu dostat, na takovýho pána nesmíte jít v nějakých hadrech. To musíte jít v cylindru, aby vás nesebral dřív policajt."

"Vono prej jich bylo víc, milostpane:"

"To se samo sebou rozumí, paní Müllerová," řekl Švejk, konče masírování kolen, "kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně. Hlavní věcí je vyčíhat na ten moment, až takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou na toho pana Lucheniho, co probod naši nebožku Alžbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. Pak věřte někomu; vod tý doby žádná císařovna nechodí na procházky. A vono to čeká ještě moc osob. A uvidějí, paní Müllerová, že se dostanou i na toho cara a carevnu, a může být, nedej pánbůh, i na císaře pána, když už to začti s jeho strýcem. Von má, starej pán, moc nepřátel. Ještě víc než ten Ferdinand. Jako nedávno povídal jeden pán v hospodě, že přijde čas, že ty císařové budou kapat jeden za druhým a že jim ani státní návladnictví nepomůže. Pak neměl na útratu a hostinský ho musel dát sebrat. A von mu dal facku a strážníkovi dvě. Pak ho odvezli v košatince, aby se vzpamatoval. Jó, paní Müllerová, dnes se dějou věci. To je zas ztráta pro Rakousko. Když jsem byl na vojně, tak tam jeden infanterista zastřelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do kanceláře. Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad a ještě udělala škodu v kanceláři. Rozbila flašku inkoustu a ten polil úřední akta."

"A co se stalo s tím vojákem?" otázala se po chvíli paní Miillérová, když Švejk se oblékal.

"Voběsil se na kšandě," řekl Švejk, čistě si tvrdý klobouk. "A ta kšanda nebyla ani jeho. Tu si vypůjčil od profousa, že prý mu padají kalhoty. Měl čekat, až ho zastřelejí? To vědí, paní Müllerová, že v takový situaci jde každému hlava kolem. Profousa za to degradovali a dali mu šest měsíců. Ale von si je nevodseděl. Utek do Švejcar a dneska tam dělá kazatele ňáký církve. Dneska je málo poctivců, paní Müllerová. Já si představuju, že se pan arcivévoda Ferdinand také v tom Sarajevu zmejlil v tom člověkovi, co ho střelil. Viděl nějakého pána a myslil si: To je nějakej pořádnej člověk, když mně volá slávu. A zatím ho ten pán bouch. Dal mu jednu nebo několik?"

Страница 1 из 177

Назад1 2…177 Далее